Může pojišťovna krátit pojistné plnění kvůli spoluzavinění?
V tomto příspěvku se budeme věnovat specifickým případům „odpovědnosti z provozu dopravního prostředku“, kdy pojišťovna hlavního viníka (resp. u které je pojištěno vozidlo) zkrátí poškozenému pojistné plnění a vyplatí mu tak nižší odškodné, protože se na vzniku nebo hloubce své újmy nějak podílel.
Řešit tedy budeme jen případy, které/kdy současně:
- spadají pod zákon „o povinném ručení“[1];
- Vám vznikla újma na zdraví v souvislosti s provozem vozidla (hlavně dopravní nehody);
- tuto událost jste nezavinili (primárně) sami;
- by Vám, jako poškozeným, vyplácela odškodné přímo pojišťovna;
- na vzniku nebo závažnosti Vaší újmy se podílela také nějaká skutečnost na Vaší straně (dále také jako „spoluzavinění“).
Může mít spoluzavinění vliv na výši odškodnění od pojišťovny? Kdy?
Spoluzavinění samozřejmě může mít vliv, proto o něm také píšeme článek. Nebude to ale vždy.
Jde hlavně o situace, kdy sám poškozený nějak přispěl ke vzniku své újmy, nebo přispěl k závažnosti své újmy. Ať už by to bylo proto, že udělal něco, co neměl, nebo naopak zapomněl udělat něco, co měl. Nejčastějšími příklady z praxe jsou nepřipoutání bezpečnostními pásy nebo jízda na kole bez helmy.
Pokud pojišťovna zjistí, že jsou v případu nějaké okolnosti zakládající spoluzavinění, určitě je zohlední a bude výslednou výši odškodného určitým způsobem krátit. Obvykle tedy pojišťovna vyjádří v procentech podíl, v jakém „si za to můžete sami“ a o ten danou náhradu (odškodné) poníží.
Jak se konkrétní podíl spoluzavinění vypočítává?
Vždy v každém jednotlivém případě zvlášť. Je potřeba zohlednit všechny okolnosti dopravní nehody nebo jiného případu. Klíčový bývá obvykle znalecký posudek, který určí, k jakým následkům by pravděpodobně došlo bez spoluzavinění, a tyto následky se následně porovnají se skutečnými.
Také je potřeba zmínit, že tu neřešíme spoluzavinění samotné dopravní nehody, ale spoluzavinění ve vztahu ke vzniklému následku (utrpěné újmě).
Typickým argumentem pojišťoven je, že si poškozený nepočínal s obvyklou mírou opatrnosti, nebo že zanedbal nějaké bezpečnostní prvků. Nemusí přitom jít ani o porušení zákonné povinnosti, např. cyklista, který se zranil při dopravní nehodě, kterou nezavinil, bude mít ve vztahu ke svému zranění hlavy spoluzavinění, pokud neměl přilbu. A to i přesto, že pro dospělé cyklisty v České republice není přilba povinná. Konkrétní podíl spoluzavinění (a tím i krácení odškodného) se určí (v případě sporu určuje soud) především s ohledem na povahu způsobeného zranění nebo jiné újmy, povahu spoluzavinění a pravděpodobnost nižšího následku, kdyby ke spoluzavinění nedošlo.
Na druhou stranu soudy by se nemělo nikdy odhlédnout od skutečnosti, že za samotnou příčinu škodní události (dopravní nehody) poškozený nemůže, případně jen z části a zohlednit tuto část.
Vybrané případy ze soudní praxe
Bezpečnostní pásy
Spoluzavinění nepoužitím bezpečnostních pásů je v praxi asi úplně nejčastější. Míra spoluzavinění při „pouhém“ nepřipoutání se u dopravních nehod pohybuje obvykle v rozmezí 20 – 30 % v závislosti na povaze zranění a možnostem pásů jim předejít. To ale neznamená, že pokud by nepřipoutání bylo zcela zásadní ve vztahu k závažnosti zranění, nemohlo by být spoluzavinění vyšší. Podle našeho názoru by ale nemělo samostatně nikdy přesáhnout 50 %. V kombinaci s dalšími okolnostmi zakládajícími spoluzavinění může být podíl i vyšší.
Dobrovolná jízda s řidičem pod vlivem alkoholu
Může podle judikatury Nejvyššího soudu založit spoluzavinění až do výše 50 %.
Použití nevhodné dětské sedačky
V řešeném případu bylo při dopravní nehodě zraněno nezletilé dítě, přičemž k závažnosti poranění přispělo i použití (ze strany rodičů) nevhodné dětské sedačky. Soud pracoval s podobností mezi nepřipoutáním se bezpečnostními pásy a nepoužitím správné dětské sedačky. Nicméně dospěl k závěru, že použití nevhodné sedačky je jistě méně závažné, než její nepoužití vůbec. Navíc soud zohlednil i skutečnost, že nešlo o rozhodnutí samotného dítěte, ale jeho rodičů. Odškodné se v tomto případě krátilo o 20 %.
Nepoužití ochranné helmy u cyklistů
V těchto případech je obzvláště potřeba brát v potaz závažnost zranění a možnost helmy ho zmírnit nebo mu zcela zabránit. Podle našeho názoru by ale mělo být také bráno v potaz to, že použití helmy (v případě dospělého cyklisty) není zákonnou povinností, na rozdíl například od použití bezpečnostních pásů.
O to více se nám pak nezdá jako správné jedno z klíčových rozhodnutí Nejvyššího soudu[2], ve kterém soud poté, co od znalce zjistil, že smrtelně zraněná cyklistka (která dopravní nehodu vůbec nezavinila), by při použití helmy s pravděpodobností 80 % přežila jen s lehčími poraněními. Soud pak odškodné pro pozůstalé snížil právě o 80 %.
V dřívějších rozhodnutích přitom Nejvyšší soud nepoužití helmy ohodnocoval výrazně nižším podílem spoluzavinění. Podle našeho názoru je uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu věcně nesprávné a v porovnání s jinými okolnostmi nepřiměřeně přísné ve vztahu k poškozeným.
SHRNUTÍ
V každém případě byste měli na kole nosit helmy, v autě používat bezpečnostní pásy, děti umisťovat do vhodných autosedaček atd. vždy s ohledem na vlastní bezpečí a bezpečí svých blízkých. V těchto situacích nemá v souvislosti s prevencí vůbec smysl nějaké krácení odškodného zmiňovat.
Pokud už k dopravní nehodě nebo jinému neštěstí dojde, je potřeba počítat s tím, že pojišťovna se všeho, co by k újmě mohlo přispět, „chytí“, a bude se o to snažit plnění odškodného zkrátit. I krácení náhrad ale má svá pravidla.
[1] Zákon č. 30/2024 Sb. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla
[2] Rozsudek Nejvyššího soudu 25 Cdo 2974/2011, ze dne 27. 6. 2012
